Rozsudkem ze dne 6. 3. 2018 ve věci C-284/16 Achmea proti Slovenské republice se velký senát Soudního dvora Evropské unie vyjádřil k souladu rozhodčích doložek ve dvoustranných dohodách o podpoře a ochraně investic mezi členskými státy (BIT) s právem EU (unijním právem). V daném řízení napadla Slovenská republika rozhodčí nález, kterým jí bylo v investiční arbitráži uloženo uhradit společnosti Achmea, investorovi v oblasti zdravotního pojištění, více než 22 mil. EUR. Soudní dvůr prohlásil za neslučitelnou s unijním právem doložku v BIT z roku 1991 mezi Slovenskou republikou a Nizozemím, podle které měly být všechny spory mezi jedním ze smluvních států a investorem z druhého smluvního státu týkající se jeho investice řešeny v rozhodčím řízení třemi rozhodci dle pravidel UNCITRAL.

Odůvodnění rozhodnutí

Soudní dvůr posoudil v dané věci rozhodčí doložku jako neplatnou, neboť senát tří rozhodců měl vykládat a uplatňovat kromě vnitrostátního práva rovněž právo unijní, přestože nemohl být považován za „soud členského státu“ a obracet se na Soudní dvůr s předběžnými otázkami ohledně platnosti a výkladu unijního práva ve smyslu čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). Z těchto důvodů dotčená rozhodčí doložka mezi smluvním státem a investorem neumožnila plnou efektivitu uplatnění unijních předpisů, kterou zaručuje mj. řízení o předběžné otázce.

Soudní dvůr připomenul, že unijní právo má před ustanoveními BIT přednost. Mezinárodní dohoda nemůže zasahovat do vymezení pravomocí stanoveného Smlouvami o EU, respektive do autonomie právního systému EU, jehož dodržování zajišťuje Soudní dvůr. Jestliže se tedy členské státy v čl. 344 SFEU zavázaly neřešit spory o výklad nebo provádění Smluv o EU jinak, než jak stanoví tyto smlouvy (včetně stěžejního řízení o předběžné otázce), nemohou být vázány odlišnou jinou mezinárodní dohodou, která systémově řeší výklad unijního práva orgánem nepatřícím do soudního systému EU. V tomto ohledu Soudní dvůr důrazně rozlišil mezi rozhodčí doložkou v mezinárodní dohodě a mezi klasickou obchodní arbitráží; v druhém uvedeném případě, kdy rozhodčí doložku pro konkrétní vztah sjednají strany sporu, by doložka nebyla součástí mezinárodního veřejného práva.

Dopady rozhodnutí

Důsledky tohoto rozhodnutí Soudního dvora budou rozsáhlé a v současné době je nelze ani komplexně postihnout. Mezi členskými státy bylo uzavřeno více než 190 obdobných dohod. Mnoho investičních arbitráží právě probíhá, či již proběhlo. Bude zajímavé sledovat, jak se rozhodci s rozhodnutím SDEU vypořádají. Budou-li se jím řídit, lze očekávat zastavení rozhodčích řízení pro nedostatek pravomoci. Ze strany neúspěšných účastníků arbitráže pak lze očekávat napadání vydaných rozhodčích nálezů.

Rozhodnutí názorově rozpoltilo Evropu. Zatímco některé státy rozhodnutí vítají a ztotožňují se s ním (vedle Slovenské a České republiky i Polsko, Rumunsko, Maďarsko, Estonsko, Litva, ale například i Itálie, Španělsko či Řecko), jiné státy se přikláněly na stranu Nizozemí (mj. Německo, Rakousko či Francie). Pro Českou republiku se rozhodnutí uplatní na investiční arbitráže ve vztahu k Nizozemí, s nímž má uzavřenou zcela identickou BIT, které se rozhodnutí týká – byla totiž uzavřena Československem. Česká republika se aktuálně účastní přibližně deseti investičních arbitráží, v nichž vystupuje jako žalovaný; na druhou stranu čeští investoři vedou řadu investičních arbitráží proti jiným členským státům EU, přičemž pro ně rozhodnutí Soudního dvora naopak není dobrou zprávou. Zajímavý bude dopad zejména do sporů v oblasti solární energetiky, které jsou pro Českou republiku velkým tématem.

V obecné rovině je třeba poznamenat, že rozhodnutí je způsobilé minimálně dočasně způsobit zmrazení či odliv investic v rámci EU, neboť rozhodnutí vyvolává stav právní nejistoty ohledně vymahatelnosti nároků z uzavřených mezinárodních smluv. Nároky ze smluv o ochraně investic v hmotněprávní rovině pochopitelně existují nadále, za absence rozhodčí doložky však chybí nezávislý orgán, který by o těchto nárocích rozhodoval a investoři tak postrádají účinné nástroje pro vymáhání případných nároků. Při právní nejistotě, do které se investoři rozhodnutím SDEU dostali, je zároveň tlačí promlčecí, případně prekluzivní lhůty pro uplatnění jejich nároků. Pokud je stěžejním problémem, který SDEU v rozhodčím řízení při porušení BIT spatřoval, fakt, že rozhodčí soud aplikoval při BIT sporech evropské právo bez možnosti jeho přezkumu a unifikujícího výkladu evropskými institucemi, pak může v úvahu přicházet zahájení sporů přímo pro porušení evropského práva v rámci pravidel nastavených SFEU. Je samozřejmě otázka, do jaké míry, resp. zda vůbec bude při těchto sporech možné argumentovat porušením závazků z příslušné BIT.

Pro úplnost uvádíme, že rozhodnutí může mít dopad i mimo oblast investic. Dovozené limity platnosti rozhodčích doložek stojí na základních principech Smluv o EU a zřejmě tak dopadají na jakékoliv mezinárodní dohody mezi členskými státy, které musí vždy respektovat prioritu unijního práva a zajistit jeho autonomní výklad v rámci soudního systému EU.

Trendy dalšího vývoje

V obecné rovině se jeví jako krajně nespravedlivé, aby se investor – v některých případech i po letech vedení arbitráže či dokonce po úspěchu v arbitráži – dostal do takovéto zásadně nepříznivé situace z důvodu porušení Smluv o EU na straně členského státu. V konečném důsledku však není tento právní stav příznivý ani pro členské státy, neboť může vést k odlivu investic.

Rozhodnutí Soudního dvora tak zřejmě povede ke zvýšení tlaku, který je v poslední době vyvíjen na úplné zrušení BIT v rámci EU a na vytvoření samostatného soudního orgánu EU specializovaného na spory z investic. K případné změně však nedojde ihned.

Pro bližší informace nás neváhejte kontaktovat:

Lucie Dolanská Bányaiová: lucie.banyaiova@bvlaw.cz

Zuzana Kulhánková: zuzana.kulhankova@bvlaw.cz